Dostali jsme dopis od našeho "kmotřence"

Na začátku října 2009 do školy dorazil dopis z Peru, který napsal náš "kmotřenec" Cristhian. K dopisu byl přiložen také obrázek, který pro nás namaloval. Jediný problém byl v tom, že dopis je napsán v Cristhianově rodném jazyku, tedy ve španělštině, která se na naší škole neučí. S přečtením jsme tedy museli chvíli počkat. Naštěstí zajistit překlad ze španělštiny netrvalo dlouho, takže obsah Cristhianova dopisu si již můžete níže přečíst. Můžete si také prohlédnout originál dopisu i Cristhianův obrázek.

 
 

19. září 2009

Drahý kmotře,

nejprve Vám zasílám bratrské pozdravení od Vašeho kmotřence Cristhiana Gustava Hancco Muňos.

Z celého srdce Vám, kmotře, děkuji za velikou pomoc, kterou jste mi poskytl.

Dne 19. září 2009 jsem dostal úplně všechny svoje školní pomůcky. Také jsem dostal oblečení, jeden pár střevíců a jedny lehké boty a také knihy, které jsem, kmotře, tolik potřeboval.

A nyní se proto více věnuji studiu. Rodiče nemají tolik prostředků, aby mi mohli něco koupit jako Vy, kmotře. Nekonečně Vám děkuji za Vaši podporu, díky které mohu studovat s velkým nadšením, abych získával dobré známky, až do té doby, kdy dokončím vyšší stupeň vzdělání; to vše stále s Vaší pomocí.

A musím Vám, kmotře, povědět, že od té doby, kdy jsem dostal vaši podporu, chodím do školy ve školní uniformě i s čepicí na hlavě a přicházím vždycky včas. Ještě jednou Vám, kmotře, moc děkuji. Jsem spokojený a šťastný.

Teď Vám, kmotře, povím, že chodím do školy ve vesnici Ccochapata v kraji Amaru, jsem ve vzdělávacím centru č. 56 117.

Jsem ve třetí třídě základní školy a můj učitel se jmenuje Mario. Ve škole mám své kamarády, se kterými si o přestávce hraju. Ale přestávku mám jen jednou denně, až když udělám úkoly a svoji práci. Také Vám budu, kmotře, vyprávět, co dělám doma. Každý den vstávám v šest hodin, vyčistím si zuby, umyju si obličej i nohy a převléknu se do své uniformy. Učešu se a nasnídám se v sedm hodin. V půl osmé s radostí odcházím do školy, před odchodem se rozloučím se všemi doma. Po škole mi maminka přinese jídlo, já si udělám úkoly, které nám zadal pan učitel a pak pomáhám mamince s úklidem, v sobotu a v neděli chodím pást svoji kravičku a beránka, s sebou si vždy beru nějaké listy s učením.

Z učení mě baví hlavně matematika a rád si o ní povídám i se svými kamarády. A také chodím moc rád na ryby, protože tam, kde bydlím, je veliká laguna plná ryb, ve které jsou i piraně. Jinak tam jsou i divoké kachny a vůbec všechny druhy ptáků. Máme tu i vysoké kopce, kterým se tu říká „vrchy ccacca machullacta“. Je tu i řeka, ve které jsou pstruzi. Je to řeka s velkým průtokem vody.

Rodiče pracují na farmě, mám sedm sourozenců a mám je, kmotře, moc rád.

Moje oblíbené jídlo je rýže s vejcem, baví mě hrát fotbal, ve škole totiž stále sportujeme a s mými kamarády vždycky vyhráváme.

Moji sourozenci se jmenují: Elmer, Aydée, Silvia, Elizabeth, Yenifer, Eduar, Marlemy. Můj tatínek se jmenuje Arturo Fernando Hancco Jove a moje maminka se jmenuje Juliana Muňoz Cuito, já vždycky tatínka s maminkou poslouchám. A také mám, kmotře, pejska, který se jmenuje Rentin a moc rád si se mnou hraje. Chodím se svým pejskem pást ovečky. Je tady totiž spousta lišek, které útočí na ovečky. A lišky se bojí jenom psů, proto si beru pejska s sebou.

A také Vám, kmotře, musím povědět, že u nás máme slavnost tradičního tance, začíná v sedm ráno a končí v devět večer. Bývá vždy sedmého června.

Už Vám, kmotře, nepovím nic jiného, než že Vám upřímně děkuji za Vaši velikou pomoc. S velkou něhou se s Vámi loučí Váš kmotřenec, který Vás má moc rád

Cristhian Gustavo Hancco Muňoz