Nahoru

Slavíme 90 let oboru zpracování masa

Při této příležitosti zveme širokou veřejnost, zájemce o studium a všechny absolventy školy na slavnostní DEN OTEVŘENÝCH DVEŘÍ v sobotu 14. září 2019 mezi 9:00−16:00 h v Navrátilově ulici č. 15, Praha 1.

 

1929 − rok vzdálený i blízký
aneb Navrátilova slaví 90. výročí svého založení

Rok 1929 je zároveň vzdálený i blízký. Devadesát let, v životě jedince jistě velmi úctyhodných, se na začátku třetího tisíciletí jeví jako ne zcela výjimečný věk. Devadesát let existence konkrétní instituce, v našem případě SOŠ v Navrátilově, však dokazuje její mimořádnou životaschopnost, na kterou může být právem hrdá.

Pojďme se z této vzdálenosti podívat na vývoj, který předcházel roku 1929, co přinesl lidem té doby i na onen rok sám. Nechme přitom stranou ambice na vyobrazení dalšího vývoje Jednoleté, dále Dvouleté mistrovské školy přetvořené na Střední průmyslovou školu technologie masa a její následné zakotvení v přístavu Vyšší odborné a Střední potravinářské školy pro většinu potravinářských oborů v Podskalské.

Na začátku si pojďme jen lehce nastínit události, které předcházely roku založení 1929, co už byla minulost pro studenty prvního ročníku, tehdy ještě ne v budově školy v Hopfenštokově, nyní v Navrátilově ulici na Novém Městě, ale v prostorách cechovního domu ve Vejvodově ulici pod Perštýnem. Co vše ty mladé muže formovalo, jak viděli historii svého oboru noví, nadějní tovaryši.

V mnohém byla velmi podstatná tragická zkušenost z první světové, řečené Velké války, která se stala noční můrou evropské společnosti. Na druhé straně sebevědomý mladý stát prožil první desetiletí velmi intenzivního, perspektivního rozvoje, který republiku zařadil po bok nejprůmyslovějších zemí světa.

Vzestup v oblasti medicíny prodloužil průměrnou délku lidského života. Dále se snížila dětská úmrtnost. Zároveň se upevnil trend vystupující z lůna devatenáctého století, který přinesl výrazný pokrok nejen ve zlepšování úrovně osobní hygieny, ale i hygieny provozní v oblasti potravinářské výroby. Zde bych rád připomenul vliv Evropana, Louise Pasteura. Na základě Pasteurových poznatků, prací jeho spolupracovníků, či pod jeho vlivem pracujících týmů vyšel náš obor z masných krámů šera středověku do moderní doby 20. století. Zrodil se technologicko−hygienický imperativ, pasterace jdoucí skrze čas.

Další formativní stimul přišel z oblasti ekonomické. Kapitalismus devatenáctého věku se svým jednoznačným apelem na volný trh a efektivitu výroby vystoupil proti staletími osvědčenému cechovnímu systému. Kdo vyrábí, ten také prodává. Přitom ale duch cechů ještě většinou, a to v kladném slova smyslu, zůstal přítomen i po nahrazení cechovního zřízení v roce 1859 živnostenským uspořádáním.

Jména mužů, průkopníků moderních trendů ve zpracování masa, ještě stále zní a přes šum času vzbuzují úctu. Továrna a továrník tehdy byly termíny vyvolávající respekt, byly cílem snažení a značkou kvality. Antonín Chmel s fenomenálním úspěchem pražské šunky. František a Jan Satrapové, kteří svou činností ovlivnili celý region Vysočiny. Robert Hulata, který jako první se svým přítelem Křižíkem zapojil do služeb masné výroby elektromotor a prolomil hegemonii transmisí a páry. Emanuel Maceška dal jméno vlastnímu českému roztíratelnému výrobku a rozvinul své aktivity do prvovýroby i dalších potravinářských výrob v Praze, respektive ve Voticích. To, co sjednocuje tyto muže přelomu devatenáctého a dvacátého století, jejichž příběhy ještě čekají na docenění, je selfmademanství, inovativnost, odvaha, rozhodnost a pracovitost. Kolik úsilí mnoha vzdělaných odborníků stálo prosazení stavby a uvedení do plného provozu Ústředních jatek hlavního města Prahy.

První podnět ke zřízení Ústředních jatek královského hlavního města Prahy a zrušení všech porážek a masných krámů v městech pražských a okolí byl dán roku 1872. Po desítkách let diskusí a příprav byl konečně v blízkosti obcí Bubny a Holešovice na deseti hektarech dle návrhu architekta Josefa Srdínka zbudován v letech 1893−1895 nejen moderní a účelný, ale i krásný jateční provoz. Při výstavbě byly uplatněny zkušenosti z provozu jatek ve Vídni, Drážďanech a Berlíně. Slavnostním zahájením činnosti ale zápas o prosazení moderní koncepce jatečnictví v Praze neskončil. Pokračoval až do roku 1922, kdy byla sloučením pražských měst a předměstských obcí vytvořena tzv. Velká Praha. Teprve tehdy, po padesáti letech bojů od prvního návrhu na zřízení, došlo při respektování současných technologických a hygienických poznatků k plnému využití výrobních prostor. O čilém ruchu i některých nešvarech píše ve svém reportážním seriálu z roku 1925 o žaludku metropole Milena Jesenská. Živou atmosféru dobytčího a masného trhu v jednom ze svých románů popisuje též Jan Morávek.

Burza, masné pokladny, dobytčí trh, masný trh, moderní chladírny, řezníci, uzenáři, koncesionáři, povozy, automobily, železniční vlečka, vykládací rampy, kantýny, neustálý spěch, 1500 zaměstnanců − to byly Ústřední jatky hlavního města Prahy při první návštěvě našich studentů v roce 1929. Této návštěvě však předcházela roční intenzivní práce, která navazovala na léta přednášek na odborná témata v ústředí řemesel či cechovním domě. Organizátorem bylo Společenstvo řezníků a uzenářů, které bylo garantem přípravy prvního školního roku. V pozdější době, kdy bylo dosaženo statutu školy s právem veřejnosti, tato cechovní organizace a zvláště její představenstvo zůstalo se školou v neustálém kontaktu.

Po širším historickém exkursu ještě pár vět konkrétně k roku 1929. Byl významný pro naši školu, meteorology, republiku i svět. Zima 28/29 začala vlastně až v lednu 1929. Stala se zimou století se záplavou sněhu a velmi nízkými teplotami, a to až rekordními −42,2 °C. Škody byly veliké, země promrzala až do hloubky jednoho metru a 50 % ovocných stromů a lesní zvěře umrzlo. Také jarní tání bylo katastrofální a mnohá lidská sídla při řekách byla zle poškozena. Například obec, nyní městys, Davle na soutoku Vltavy a Sázavy.

Velikou událostí národního života se stala oslava Svatováclavského milénia. Do Prahy se sjelo 250 000 návštěvníků z celých Čech i krajanů ze zahraničí. Zemského patrona uctily v projevech osobnosti českého kulturního a politického života v čele s prezidentem Tomášem Garriquem Masarykem. O účasti studentů prvního ročníku naší školy není doklad, ale jsem přesvědčen, že takovou příležitost prezentovat se před veřejností nevynechali. Poslední, žel historicky velmi negativní událost našeho roku ovlivnila vývoj celého tehdejšího světa na mnoho let dopředu. Dvacátého čtvrtého října byl oznámen krach newyorské burzy. Panika, která vznikla, umocňovala a zrychlovala šíření nákazy celosvětovým bankovním systémem, začala Velká hospodářská krize. Zachvátila celý rozvinutý svět a stala se jedním ze stimulů vzniku druhé světové války. To ovšem naši studenti prvních ročníků ještě nevěděli. S čím však byli velmi brzy konfrontováni, byl konec konjunktury dvacátých let. Rozvoj řeznicko−uzenářských firem i živností ztratil na dlouho svou předchozí rychlost.

Takový byl první školní rok v řeznicko−uzenářské alma mater z pohledu oboru a světa. Ten druhý, sice ne výroční, už proběhl v současné budově v Navrátilově ulici a to celkem ještě devětaosmdesátkrát.

Tak vše nejlepší k narozeninám a hlavně mnoho nadaných a pilných studentů, milá školo!

MVDr. Lubomir Rosůlek